Jednota s přírodou 6/8

Namísto co byste někoho soudili, což vychází z pozice hněvu - řekněme, že jste na ulici, a někdo na vás křičí, že špatně přecházíte. Vy si myslíte, že jdete na zelenou, ale někdo na vás křičí vulgárnosti. A vy se rozzlobíte a najednou z velmi vysoké pozice klesnete na velmi negativní.

Místo toho, abyste tomu věnovali energii, zkuste pochopit, že i ten člověk má problémy. Ke každému přicházejí problémy, každý den. A tak ten člověk určitě zažil něco obtížného. Ale my tu nejsme od toho, abychom ho soudili. Nejsme tu od toho, abychom proti němu vystupovali. Dejte mu požehnání, svými slovy, když odjíždí, prostě řekněte: "Přeji ti, aby se ti dařilo lépe". Ale ve chvíli, kdy negativně reagujete na jeho ošklivá slova, stáváte se také tou negativní energií.

Takže, ano, je mezi námi spousta negativity. Jakmile pustíte televizi, je to negativní. Když posloucháte, jak lidé mezi sebou hovoří, je to negativní. Co si můžete říci? Třeba: "Rozhodl jsem se změnit program." To neznamená, že musíte ignorovat zprávy, co se děje ve světě. Měli bychom být informováni. Měli bychom se modlit za lidi. Měli bychom pomáhat, kde můžeme. Ale neznamená to, že máme sedět a věnovat všechnu svou energii smrti a ničení, zločinu, který byl právě v televizi, někomu rozhněvanému, který chrlí negativní věci.

Když se lidé pokoušejí bojovat, třeba za mír, to je také špatně. Už není žádný důvod bojovat. My prostě máme pouze být změnou.

Ano, je velmi obtížné žít v tomto světě. Každý se snaží co možná nejlépe, v okolnostech, které má. A někteří lidé si neuvědomují, že tím, že odloží negativitu a začnou žít ze srdce, se stanou šťastnějšími. Ale to je jejich úkolem, aby na to přišli. My můžeme pro ně něco udělat, dát jim požehnání, mluvit s nimi laskavě, ale pak půjdeme dál. Místo abychom se oddávali negativitě.

Všichni máme rány. Každý z nás. Nemůžeme soudit opilého bezdomovce na ulici. Právě tak nemůžeme soudit svou sousedku, co je hrubá na svou matku. Každý z nás má svoje vlastní zkušenosti, a kdo ví, co ten člověk, co je na ulici, vytrpěl. Cožpak ho můžeme soudit, že se potřebuje napít alkoholu? Nemůžeme. Nevíme, co mu jeho život přináší. Nevíme, co se děje v jeho světě, ale můžeme mu dát požehnání.

To mi připomíná něco, co se odehrálo v mém oblíbeném filmu, mnozí ho asi znáte, "Smažená zelená rajčata." Je tam chvíle, kdy starý Smoky přichází do restaurace. Je bezdomovec, má špinavé šaty, třese se, protože se potřebuje napít whisky, je to opilec, a Edie ho přivítá s úsměvem, a posadí ho a dá mu jídlo. A jemu se tak třesou ruce, že to způsobí v restauraci scénu. Nemůže ani jíst. Namísto, co by ho Edie vyhodila a řekla mu, že je to ostuda a aby neobtěžoval, co udělá? Obejme ho, odvede ho stranou a řekne mu krásný příběh a dá mu napít whisky, kterou potřebuje, aby se uklidnil. A řekne mu příběh, aby ho rozesmála. Ona ho nesoudí, ale obejme ho, a řekne mu něco krásného.

To je moje přání, abychom tohle uměli všichni. Abychom viděli všechny jako bratry a sestry, jako krásné bytosti. Nezáleží na okolnostech, jestli na nás křičí nebo tiše sedí v koutě. Pojďme je vidět jako opravdové bratry a sestry, pojďme je milovat. Pojďme jim pomáhat. Takže, ano, ve světě je negativita, s tím nemůžeme nic udělat. Ale můžeme něco udělat s tím, jak na ni reagujeme. Když je v rádiu nějaký nesmysl, hrubosti, nebo pomluvy, které způsobí, že se cítíme špatně, přepněte program. Řekněte něco pěkného, přepněte energii v něco dobrého. Změňte program.

Když vkládáme do svého těla odpad, budeme slabí. A budeme postrádat energii. Ale je jedna technika, kterou mě v minulém roce učili, je velmi cenná a důležitá. Místo abychom si brali energii z lidí, tak jako to děláme po posledních mnoho set let, kdy jsme motivováni prestiží: Kdo zná naše jméno? Kdo zařídí, abychom sami o sobě měli lepší mínění? Jde pořád o prestiž, o pocty, chceme před ostatními vypadat dobře. To je omyl a je to něco, co jsme nikdy v minulosti neměli začít dělat.

Řekněte si: "Mně je úplně jedno, co si o mně myslí lidé." Chvilku o tom přemýšlejte. Je vám úplně jedno, co si o vás myslí ostatní. My bereme energii z ostatních, například tak, že ovládneme konverzaci, chceme být nejhlasitější v místnosti, hádáme se s ostatními - tím se snažíme vzít si energii z ostatních. Místo abychom žili z energie, kterou si bereme z ostatních, je tu systém, který tu vlastně vždycky byl, ale my jsme na něj zapomněli. Stačí pouze vyjít ven. My můžeme doslovně vdechovat energii z rostlin a přírody. Ať je to tráva, nebo stromy, hora, sníh, voda, je v nich dost energie, na živé planetě, pro jednoho každého z nás. Každý se může naplnit až po okraj. Takže, musíme to změnit, přestat brát energii z ostatních, protože my sajeme energii z ostatních, abychom si doplnili svoji. Musíme jít ven a vdechovat energii ze stromů. Doslova ji vdechovat.

Vaše Matka vás udržuje při životě, a dává vám všechno. Každý kousek potravy, každou kapku vody, každý dech. My nemůžeme žít bez své Matky. Je posvátná. Je božská. Takže ji vdechujte ...

A teď, když víme, že energie se můžeme nadýchat venku, dýchat ji z planety, i dávat ji zpět, každým nádechem přijímejme energii a každým výdechem dávejme planetě lásku.

Teď, když víme, že je to možné, a že jsme to měli dělat celou dobu, teď víme, že můžeme dávat energii i naší potravě. Vy, kteří sázíte rostliny v zahradě, sázejte je s láskou.

Modlete se za ně, aby vyrostly silné a zdravé. Aby byly plné výživy, aby jim matka Země předala všechny jemné energie. A když sami nic nepěstujete, když něco přinesete domů a uvaříte to a sednete si k jídlu, nezapomeňte se za to pomodlit.

Náboženství nás naučilo, abychom se modlili k nebeskému otci. Co kdybychom děkovali své Matce za jídlo, které máme na talíři? Ona nám ho dala. Bez ní bychom nejedli. A měli bychom poděkovat jedinému zdroji potravy. Poděkujte za jídlo, které se chystáte jíst. Požehnejte ho vibrující energií, ať je to brambor nebo mrkev, nebo semena, nebo hovězí, buďte vděční za jídlo, které je vám poskytnuto. Modlete se za své jídlo, aby bylo silné a zdravé.

Modlete se za rostliny, které rostou na Zemi. Pak z nich budete přijímat mnohem více energie než dříve. Je to velmi důležité. Pro naši světelnou energii, pro lidské tělo. Je to velmi důležité pro naši duši.

Jak se vyvíjejí nové komunity?

To právě teď probíhá, a mluví se o tom v mém videu "2010". Někteří lidé budou opouštět města a žít v komunitách. Lidé se stejnými zájmy, kteří chtějí žít v souladu s přírodou, chtějí jíst zdravě, mít zahradu. Komunity začínají růst, a když se rozhlédnete tam, kde žijete, po ostatních lidech, kteří smýšlejí stejně v srdci i v mysli, každý z vás by mohl mít svou zahradu, nebo komunita může mít velkou zahradu, kde se všichni společně starají o ni starají, a kde každý má užitek z této krásné organické zahrady, můžete mít i dojné krávy, a můžete dodávat lidem čerstvé mléko. Všude se šíří komunity, i tady v Santa Fe je znám. Kolik práce vložíte do zahrady, takový užitek budete mít z ovoce a zeleniny. Někdo má mléko, někdo konzervuje výrobky.