Jednota s přírodou 5/8

... V tomto váčku jsou všechny mé posvátné věci. Věci, co jsou velmi osobní a blízké mému srdci. Věci, které byly dány do váčku při posvátné ceremonii, dali mi je starší mého kmene, kmenová rada. Nosím tam věci, které jsou mi drahé, ale žádné šperky, nic takového. Mám tam třeba kůru z krásného posvátného stromu, pod kterým jsem spávala. Je mi drahá. Mám tam také pírko z mé krásné sovy. Mám věci z posvátných míst, z posvátných obřadů, a mám je pořád s sebou. Jsou požehnané, a chovám je velmi blízko svému srdci. Je to můj medicinský váček, šamanský váček, takže, to je on.

Víš něco o svých minulých životech? 

Trochu vím. Tuhle otázku dostávám často, myslím si, vlastně vím, že tohle je můj poslední život na této planetě. Byla jsem tu už několikrát předtím, takže tohle je moje poslední kolo, než půjdu do něčeho vyššího. Přišla jsem sem se zvláštním úkolem, abych pomohla učit děti této planety, aby si vzpomněly, kdo jsou. Pokud jde o minulé životy, myslím, že - to je můj osobní názor, nepatří to do učení strážců moudrosti - že kdybych si měla pamatovat své minulé životy, tak bych si je pamatovala. Ale nepamatuji. Když se mé okno pootevře, mám záblesky toho, co jsem dělala v minulosti. Kým jsem byla v minulosti. Ale kdybych si měla plně pamatovat tyto životy,tak bych si je pamatovala. Myslím, že to je součástí krásy lidské bytosti, že sem přicházíme a všechno si nepamatujeme. A to je účel, v tom je ta krása a síla, že přicházíme na tuto krásnou planetu a vzpomínáme si, kdo jsme a proč sem přicházíme. Vzpomínáme si na své Velké Já, že jsme Bohové a Bohyně. V tom je taková sláva, taková krása, je to tak úžasné, že navzdory veškerému protivenství si vzpomínáme, kdo jsme byli. Vzpomínáme si, že máme uvnitř duši, důležité božské vlastnosti, že jsme Bohové a Bohyně. A prostřednictvím všech pádů a vzestupů, všech rozhodnutí, která musíme činit každičký den, jsme napojeni na to vše. To, že procházíme touhle zkouškou, je nádherné, fantastické. A tak jestli si pamatuji své minulé životy nebo ne, na tom vlastně nezáleží. Já jenom vím, že jsem si zvolila, že sem přijdu, když mě požádali, abych přišla na tuhle planetu, A já jsem řekla ano, dostala jsem tělo a jsem tady, na této nádherné posvátné Matce. Tak mnoho duší sem nemohlo přijít. A já jsem byla pozvána a jsem tady. Mám to štěstí, že mohu mluvit ze svého srdce a duše. Jsem jenom jedna, ale budu se co nejvíce snažit, aby se něco změnilo. Budu dělat, co mohu nejlepšího, abych si vzpomněla, kdo jsem a co mám učit. Naše Matka Země je posvátná, je to božská bytost, a já ji tak velice miluji. A je to velice těžké, a na jednu osobu je toho hodně, mít na starosti všechny kmeny, Kmen mnoha barev, a muset mluvit k celému světu. Někdy je toho opravdu moc, ale řekla jsem ano, přišla jsem sem, a vím každou buňkou své bytosti, jak důležité je to poslání, přimět každého, aby si vzpomněl, že je Velké Já. Vy jste svým vlastním stvořitelem. Můžete změnit tuto planetu. Můžete změnit to, kým jste. Můžete všechno změnit. Můžete zachránit zvířata před vražděním. Můžete dát lásku neznámému člověku. Můžeme milovat bezdomovce i opilce právě tak, jako milujeme své rodiče. Bez jakéhokoliv souzení můžeme dát lásku každému. Můžeme dát požehnání komukoliv, žít ze svého srdce. Právě proto jsem přišla.

Ať je to jakkoli obtížné, zasvětím svůj život předávání tohoto poselství. Že si musíme vzpomenout na svou Matku Zemi, musíme si vzpomenout, že je posvátná, musíme si vzpomenout, že i my jsme posvátní. A jsme sami sobě stvořiteli. A že jsme bratři a sestry, a není nic, co by nás rozdělovalo. Už déle nebudeme rozdělováni náboženstvím, rasou, vládami, vy jste mí bratři a sestry, ať žijete kdekoli. Jste všichni moji. A já vás miluji. Můžeme se vzájemně milovat. Každý z nás je i tím druhým. Takže, proto jsem přišla. A budu se co nejvíce snažit, abych dělala čest svému poslání.

Medituješ pravidelně? A jak?

Ano, medituji velice často. Medituji vleže, to mi nejlépe funguje. Když sedím, tak je moje energie blokována zkříženýma nohama, nebo rukama. Moje energie se zablokuje. Takže pro mě je nejlepší meditovat vleže. Není žádný nejlepší způsob, jak meditovat. Prostě tak, jak se cítíte dobře, co nejpohodlněji. Takže si lehnu, a něco se stane, nevím, do jaké hloubky to mohu popsat, je to něco, co se děje strážcům moudrosti, je to pocit jakoby velké expanze, je to velmi černé místo, není tam žádný zvuk ani světlo, žádná barva, a moje celé tělo a duch se cítí obrovský. Rozpíná se po celém vesmíru. Nevím, jak to vysvětlit, prostě se stávám vesmírem.

A v tomto stavu nemůžete o ničem přemýšlet, jste prostorem. A pak věci, které mají projít, projdou. Velmi specifickým a důrazným způsobem. Tímhle způsobem jsem učena, o čem mám mluvit, co říkat jako strážce moudrosti, jak odpovídat na otázky. Takže já medituji často. Musím být napojena velmi úzce na Matku Zemi a na velké Vše, Vesmír, Tonkashilu, otce, prapředky na druhé straně, na mé předky, na duchovní vůdce. 

Takže ano, medituji často. A říkám své modlitby ke druhé straně každý den. 

Prosíme o radu, jak proplouvat životem a projevovat mír a lásku, když se přitom stále střetáváme s ostatními. Jak máme být součástí tohoto světa a přece mimo něj?

To je velká otázka. Protože my všichni máme svobodnou vůli a volbu, a vždycky budeme zažívat věci, které jsou špatné. I když přicházíte z toho nejlepšího místa. I já je zažívám v každodenním životě, i já dělám chyby, i já můžu být ta, která řekne něco, co není správné.

Ale i to je součástí lidské bytosti. Kdyby se od nás skutečně očekávalo, abychom byli dokonalí, nebyli bychom přišli sem. Jde o zkušenost. To je zkušenost, kterou mají zakusit lidské bytosti. A jeden každý z nás dělá chyby. Jeden každý z nás má rány. I já mám hluboké rány. Ještě na nich pracuji.