Otázka: Co jsou indigové děti?
Indigové a křišťálové děti, to je velká otázka. Už jsem řekla v předchozích rozhovorech, o dětech, které přicházejí teď na naši planetu, že pokud je někdo, kdo je elitou těch nejsilnějších ze silných, tak jsou to děti, které se dnes rodí na planetě. A také ti, kteří jsou tu teď. Rodiče těchto dětí jsou ti nejúžasnější, protože musí opustit myšlení a bytí, jaké je dnes ve světě, a přejít k poznání, že se musí něco změnit. K poznání, že musíme pro naše děti zajistit něco lepšího. Protože tyto děti, které přicházejí, jsou naše vyšší energie. Jsou skutečně obdařeny tak, jak žádné děti před nimi. Máme tedy co dělat s velmi a velmi zvláštními dětmi. S dětmi, které umějí vidět, slyšet, které jsou velmi blízko té druhé straně. A my jako jejich rodiče musíme být velmi silní a musíme pamatovat, že můžeme všechno změnit. Proto jsme všichni tak silní, že to máme změnit. Život musí být něco více. A proto začínáme kolísat, začínáme chápat, musíme si vzpomenout, že život je něco více. A my musíme být ti, kteří přinesou změnu. Kvůli těmto nádherným indigovým dětem, kvůli těmto požehnaným bytostem, aby mohly žít v té změně. Ale nemohou žít ve změně, být tou změnou, pokud se nezměníme my. My jsme ten přechodný stupeň mezi dvěma generacemi, který musí říct: Tak dost. Odmítám žít tímto způsobem. V moci, chamtivosti, nestabilitě. Odmítám takto žít. A změníte to. Musíme to udělat. Nejenom pro sebe, ale pro tu nádhernou generaci, která právě vyrůstá na naší planetě. Která bude tou změnou, která nás přivede do zcela nového bytí.
Otázka: Ty jsi dítě přírody. Jak vnímáš přírodu a které aspekty jsou pro tebe důležité?
To je výborná otázka. Já jsem opravdu dítě přírody. Vyrostla jsem tak, že jsem byla venku, jak jen bylo možné, strávila jsem spoustu času venku sama, a začala jsem se učit některé věci jako velmi malá, bylo to pro mě naprosto normální. Když jsem přicházela zpátky do města po pár týdnech venku, zjišťovala jsem, že to, co jsem viděla, slyšela a chutnala, nebylo totéž, co viděly, slyšely a chutnaly ostatní děti. Hodně jsem se naučila poté, co jsem byla požehnána nádherným duchem, který přišel a seděl u mne, a když jsem se příští ráno probudila, viděla jsem svět úplně jinak. Mohla jsem vidět to, čemu jsem říkala moje "kolečka", ale také to, že všechno má barvu, všechno má pohyblivé, vibrující barvy. Popsala bych to, jako když prší nebo sněží a skrze to zasvítí světlo a odrazí se v těch vločkách a je vidět takový třpyt. Vidím to u všeho, co je živé, u nejmenšího lístku trávy, u paroží srnců, nebo kolem stromů. Všechno je živé a má ducha a všechno má v sobě tuhle energii. Je to něco fascinujícího, pro mě je to velmi normální. Jak to popsat? Někteří říkají, že jsem ze SWAT (Jednotka speciálních zbraní), ale já taková opravdu jsem, takhle funguji. Cítím věci jako živé, skutečně mluvím se zvířaty, Když jsme třeba v místnosti a zhasne se světlo a lidé se přemístí, umím říci, kde je kdo, protože vidím energii. Poznám vás chutí, čichem, cítím vibraci, zvuk, strukturu, všechno najednou. A tak je to i s přírodou, se zvířaty, zvířata a stromy jsou moje rodina. Já je velice miluji a starám se o svou rodinu, chci, aby rostla, hluboce je miluji, každou věc, květinu, všechno má pro mě chuť, strukturu, zvuk, vibraci, barvu. A tak když jedu třeba po silnici,ucítím vůni, že něco je blízko silnice, a dávám pozor na strukturu a barvu a zvuk a poznám, jaké je to zvíře, srna, antilopa nebo králík. Všechny smysly mi řeknou, co to je, jakého pohlaví, jak je to daleko, a cítím i emoci toho zvířete. Ano, já jsem zcela jistě dítě přírody, a hluboce ji miluji, a mám uvnitř sebe nějaký smysl pro poznání. Je to můj svět.
Otázka: Jaké je vaše oblíbené zvíře?
To je těžké, já hluboce miluji všechna zvířata, je to opravdu těžké, ale je jedno zvíře, které má zvláštní místo v mém srdci, a to je velká šedá sova. Ty byly v mém životě od malička, asi od 5 let, Hned u našeho domu bylo hnízdo velkých šedých sov. Ty sovy tvořily můj život. Každý rok přilétaly na stromy u našeho domu, dovolily mi přijít velmi blízko a mluvit s nimi, zpívala jsem jim a poslouchala je, prostě jsem seděla na stromě a poslouchala. A když jsem měla nějaký problém, nějaké trauma, utíkala jsem do divočiny. A jedna krásná sova, říkala jsem jí moje sova, byl to vlastně sovák, letěl vždycky se mnou až k řece, kam jsem chodila. Zůstával tam se mnou, než jsem zase šla domů. Několikrát mi přinesl i jídlo, nosil mi ryby a hlodavce. Nosil mi jídlo a žil tam se mnou. A když jsem zase šla domů, letěl se mnou. A jednoho dne jsem šla krmit koně a slyšela jsem nějaké svištění a otočila jsem se, a sova mi narazila přímo do hrudi. Tiskla jsem svého milovaného přítele k hrudi, a slyšela jeho poslední údery srdce. Byla jsem malá a naprosto v šoku, že mi právě zemřel přítel. A když jsem ho pustila a podívala jsem se na něj, uvědomila jsem si, že jeho dráp je zabodnut do mé hrudi. Ten dráp prorazil kůži nad mým srdcem a mám tam jizvu ještě dnes. A nosím jeho dráp na krku při našich obřadech. Takže on zemřel, ale jeho duch je stále se mnou, a jeho potomstvo pořád žije na tom stromě, v mém rodišti. A tak ty sovy mi byly velmi blízké v dětství a jsou pořád. a velká šedá sova je pro mě něco velice mocného, a jsou velmi blízké mému srdci. Další dvě zvířata, která obdivuji, jsou velryby a sloni. Tahle dvě zvířata, sloni na zemi a velryby v moři,mají vyšší energii než kterákoliv jiná stvoření, včetně nás lidí. Tato zvířata pocházejí z něčeho vyššího, z něčeho moudřejšího, a i když vám nemohu říci přesně, co to je, vím to jako fakt, že tato dvě zvířata, velryba a slon, mají vyšší vibraci, vyšší energii, vyšší zdroj, než mají lidské bytosti. Tak to jsou moje nejoblíbenější zvířata.
Otázka: Můžete ukázat na kameru, co nosíte na krku?
Ano, mohu vám ukázat svůj váček s medicínou. Dostala jsem ho, když jsem se stala šamankou. Nosím ho s sebou na obřady, ...
Žádné komentáře:
Okomentovat